Nevím, jestli se s partnerem či partnerkou někdy hádáte. Já mám dojem, že to občas přijde na každého. Je potřeba si vyříkat rozdílné názory a priority, takzvaně „pročistit vzduch“. Ale věděli jste, že má hádání taky svoje pravidla?
Asi není možné, že by partneři měli úplně na všechno stejný názor. K tomu se přidá trochu únavy a stresu a hned je oheň na střeše. Občas se ale i taková nevinná výměna názorů může zvrtnout. Jedna maličkost se dotkne citlivého místa a člověk pak snadno řekne i něco, co by ho mohlo hodně mrzet. Můj známý psycholog mě pro tyto situace naučil takzvané „zlaté pravidlo komunikace“.
Zní:
1. Nevyčítej!
2. Nekritizuj!
3. Nehodnoť!
4. Mluv jen o svých pocitech.
K těm prvním třem „ne“ je hodně jednoduché sklouznout. Asi si to většinou ani neuvědomíme a při rozčilení sáhneme k obratům jako „Ty si na mě nikdy neuděláš čas… Ty na to úplně kašleš… Chováš se jako… Já už jsem toho dneska tolik udělal/a a ty nejsi schopná/ý ani… No ale ty zase děláš tohle…“.
Problém je v tom, že v takových případech nemluvíme o příčině sporu, ale o svém partnerovi. A jeho přirozená reakce na výčitky, kritiku či hodnocení je obrana. V našem sdělení neslyší důvod neshody, ale jen napadání. Začne se tedy hájit a v nemalém procentu případů napadat zase nás. Taková hádka možná vybije negativní emoce (pokud je ještě neznásobí), ale k vyřešení sporu nepřispěje. Ba dokonce se může v různých obměnách opakovat celé roky.
K řešení rozporu slouží ten čtvrtý bod: Mluv jen o svých pocitech. Úplně jinak se vnímá stejný problém, pokud při jeho popisu mluvíme o sobě a ne o svém partnerovi. „Mě trápí, že… Rád/a bych… Pomohlo by mi, kdyby…“. Vyjadřování pocitů navozuje empatii. Pokud nás má partner rád, nebude mu lhostejné, že se trápíme. Následně se dá snadněji navázat výzvou k řešení problému „Jak to budeme řešit? Co s tím uděláme? Jaký je tvůj názor? Jak to vidíš ty?“. Situace se může vyvinout v rozhovor a ne v hádku.
Naslouchat, naslouchat, naslouchat
Je ale potřeba dát si pozor, aby taky vyjadřování pocitů nesklouzlo k výčitce, k vydírání. Pokud se vylíčíme jako chudinku, která kvůli svému partnerovi nezměrně trpí, pravděpodobně bude opět následovat partnerova sebeobhajoba a vysvětlování. Tomu předejdeme, když se své pocity pokusíme popsat věcně, vžít se i do role partnera, který nás poslouchá.
Někdy se pak při používání pravidla zlaté komunikace můžeme dostat i do paradoxní situace, kdy se s partnerem přestaneme bavit o svém problému a začneme si ujasňovat, co jeden či druhý vnímá jako vyjadřování pocitů a co jako výčitku a co ještě není nebo už je hodnocení.
Ale o to tu přece jde. Nesoustředíme se na hledání protiargumentů, ale na hledání řešení. Znamená to, že přemýšlíme nad tím, co říkáme, máme snahu se domluvit. A nasloucháme tomu, co si myslí náš partner, snažíme se mu porozumět.
Takže ne „Zatloukat, zatloukat, zatloukat!“, ale „Naslouchat, naslouchat, naslouchat!“. To by mohla být dobrá rada pro spokojený vztah:-)
Autor článku – Jana Kamínková
Komentáře