První živnostenský list jsem si pořídil v r. 1997 a tím se ze mne stala OSVČ. Ráno jsem odjel z domu, navštěvoval zákazníky a pozdě odpoledne se vracel domů. Kancelář jsem potřeboval pouze na vyřizování nezbytné administrativy. V té době jsme bydleli se dvěma dětmi ve 3+1. Řešil jsem to tak, že jsem si papíry rozložil buď na stole v kuchyni, nebo v obýváku, a pak zase vše sbalil. Většinou pozdě večer nebo brzy ráno, kdy byl doma klid. Den co den. Poměrně dost nekomfortní, v té době však dostačující.
Postupem času, jak se měnily mé pracovní aktivity, jsem v domácí kanceláři trávil více času. A nejen pro vyřizování administrativy, ale i telefonování, tvoření nabídek, sebevzdělávání a podobně. To už jsme se přestěhovali do většího bytu i města, starší dítě opustilo mama hotel, a v jedné místnosti zařídili pracovnu. Manželka také podniká a tak v ní máme dva pracovní stoly. A začal jsem zjišťovat, že mít kancelář doma může mít i své nevýhody. Do té doby jsem vnímal jen výhody – neplatím za pronájem kanceláře, nikam nedojíždím, nikdo mě neruší, když potřebuji tvořit.
No, možná jsou to spíše takové nástrahy než nevýhody. Budíka si na ráno řídit nemusím, protože se stejně vzbudím včas. A když ne, tak se nic neděje, vždyť nikam necestuji a když přijdu do kanceláře později, nic se nestane. Sám jsem si šéfem. Jo a dneska dopoledne musím posekat trávu, vyčistit gril… A už to jede, to je produktivita a efektivita. Teď si dám pauzu, kávu, televizi pustím jako kulisu. Hm, to je zajímavý pořad, to dokoukám, času dost… Sakra, teď bych se potřeboval s někým poradit, ať si přečte, co jsem napsal, než to odešlu. A dneska bych potřeboval namotivovat, jsem bez elánu, nápadu. 🙁
Ano, mít kancelář doma má svá pro a proti. Já se za ta léta „doma“ naučil sebedisciplině, morálce a detailnímu plánování dne.
Začínám už večer před usnutím, kdy si čistím hlavu tak, že mám po ruce zápisník, do kterého si zapisuji vše, co mě napadá a týká se zítřejšího dne nebo dnů nejbližších.
Ráno si jdu lehce zaběhat, stanovuji si priority a na základě toho si pak v klidu sepisuji harmonogram dne. Nejen čemu, ale i přesně v jakém čase daného dne se budu věnovat. A to striktně dodržuji.
Například se nenechám v čase určeném pro přípravu na koučinkové sezení rušit příchozími hovory. Telefon mám ztišený a umístěný mimo pracovnu. Na telefonování mám vyhrazen jiný čas v harmonogramu.
Zakázal jsem si jako první denní aktivitu číst e-maily, protože to mě někdy pohltilo natolik, že jsem se nenadál a byl oběd a já toho spoustu neudělal. Jen reagoval na přišlé zprávy.
Když mám krátkou přestávku a dám si kávu, sednu si na terasu a vychutnám si to. Prostě jen tak sedím a popíjím. Nezapínám televizi, nečtu noviny, nebrouzdám na internetu, aby to neodvádělo mé myšlenky, mé soustředění.
Protože nevařím a nechci ztrácet čas chozením na oběd do restaurace, požádám manželku, zda mi může něco připravit den předem a případně jí pomůžu 😉
Když potřebuji řešit strategické věci nebo vytvářet něco nového, vyhradím si dostatek času jen pro tuto aktivitu. Vypnu internet, telefon, schovám se před rodinou a veškerou svou pozornost věnuji jen tomuto úkolu. Klidně půl dne nebo celý den. Zjistil jsem, že tak nový projekt vytvořím mnohem rychleji, než když se k němu dostanu každý den vždycky na hodinu.
No, a když potřebuji konzultaci nebo motivaci, zavolám některé spřízněné duši třeba přes Skype, ať se i vidíme.
Já si chci řídit svůj čas, já chci v daném dnu, který trávím v kanceláři, být produktivní. Home office a efektivita tedy jít dohromady může. Stačí si jen vytvořit ty správné návyky. A dodržovat je. 🙂
Autor článku – Jiří Jirásek
Komentáře