Někdo považuje manipulaci za umění a skvělý nástroj, jak dosáhnout toho, co chceme. Stejně tak můžeme manipulaci chápat jako přetvářku, lež, zneužití druhého. Pravda je, že občas manipuluje každý. Čekáme na vhodný okamžik, kdy si říct partnerovi o nějakou službu nebo mu sdělit něco nepříjemného. „Víme, jak na svého švagra,“ aby nám přišel o víkendu pomoci s rekonstrukcí na chatě. Kde je ale hranice? Kdy se jedná o neškodné využívání znalosti povahy druhých lidí a kdy se to přehoupne do „profesionální“ manipulace?
Podmínkou úspěšného manipulátora je dobrý odhad na lidi. Dobré pozorovací dovednosti a schopnost vyhodnotit reakci člověka. Proto se nám nejlépe manipuluje s lidmi, které dobře známe. Protože jsme měli možnost zažít s nimi podobné situace a dokážeme odhadnout, jaká reakce bude následovat. Asi nejčastěji pak manipulujeme s dětmi, protože jejich chování je dobře předvídatelné. Nikdy nezapomenu na čtyřletou holčičku, která ušla 15kilometrovou horskou túru, protože její dědeček dokázal dokonale odlákat její pozornost a vždycky včas překazit její stížnost na bolavé nožičky.
Dobrý manipulátor pak dokáže snadno uhádnout, jaký druh manipulace bude na tu kterou konkrétní osobu nejlépe zabírat. Americký psycholog Everett L. Shostrom identifikoval hned 9 typů manipulace popsaných v 9 charakteristických stylech osobnosti. *
Diktátor – odvolává se na autoritu a tradici, hojně využívá citáty. Bývá to často autoritativní šéf nebo otec rodiny.
„Každý zaměstnanec této firmy ví, jak je důležité zavádět inovace. Takže zároveň všichni vědí, že nejlepší je provést to způsobem B. Nebo má snad někdo jiný názor? „- Chudáček – zdůrazňuje své handicapy, zakládá si na svém pocitu méněcennosti. Svou proklamovanou neschopností zastírá neochotu.
„Já bych na tu poštu došel. Ale víš, jak mě od víkendu bolí hlava. Já se vůbec nemůžu ani pohnout…“ - Počtář – řídí se tím, co je pro něj v dané situaci nejvýhodnější, obvykle neproklamuje vysoké ambice a plní jen jednodušší úkoly.
„Tys byl vždycky takovej šikovnej přes ty auta. To bychom se o víkendu mohli podívat na ten můj startér, ne? Neboj, však to budeme mít rychle hotové. Já ti s tím pomůžu.“ - Břečťan – předstírá závislost na ostatních, rád na nich do značné míry parazituje. Jedinci tohoto typu trpí často hypochondrií a zdůrazňují nepřízeň osudu.
„No ty jseš poklad. Kdybys mi nepomohl ty, já nevím, co bych dělal. To bych byl prostě úplně vyřízený. Vždyť já už nikoho jiného nemám.“ - Drsňák – manipuluje hrubostí, je pevně přesvědčen o své pravdě, nepřipouští kompromis ani pouhou diskuzi, v krajním případě používá nadávky a výhrůžky.
„Fajn, jak chceš. Tvoje volba. Následky si ale poneseš sám!“ - Obětavec – tento typ dobře vystihuje výrok „nejhorší jsou nejhodnější lidé“, je poměrně často zastoupen v rodině, především v osobě matky.
„Ne, nejezdi. Já si ty jabka otrhám sama. Však za ty tři dny bych to měla stihnout. Vezmu si štafle a snad z nich nespadnu.“ - Poslední spravedlivý – základní formou manipulace je neustálá kritika, ve svém okolí vyvolává pocit viny, své chyby ale přehlíží. Je typický především pro mužské pohlaví.
„Jasně. O babičku se starám sám, ty za ní ani nepřijedeš. Když jsme opravovali okapy, takys tady nebyl a teď o víkendu pro změnu nemůžeš.“ - Opatrovatel – neustále se stará o druhé, ale často proti jejich vůli. Žije v představě, že sám ví nejlépe, co je pro ostatní dobré. Typické zejména pro autoritativní rodiče.
„Přijeď. Však se aspoň dostaneš na vzduch. Uvařím ti něco pořádného k obědu. Však ono ti to prospěje.“ - Mafián – manipuluje silou jako drsňák, ale zároveň nabízí určitou ochranu a záštitu. Charakterizuje ho přísloví: „Kdo nejde se mnou, jde proti mně“. Tento typ manipulace se často používá v politické sféře.
„Kamínkovic si vždycky vzájemně pomáhali. Až budeš kácet ty stromy, my taky přijedeme.“
Jak je to ale s otázkou z nadpisu? Podle psychiatrů existují 3 % lidí, u kterých je manipulace diagnózou**. Tyto osoby nedokáží jednat jinak, než ve svůj prospěch. Při komunkaci neustále přemýšlejí, jak „zvítězit“. A ve zbylých 97 % je samozřejmě celá škála osob od těch, co manipulativní chování nepoužívají nikdy až po ty, kteří manipulují denně. Pro mě osobně končí hranice využití dobré znalosti něčího chování a odhad jeho reakce tam, kde začíná vědomí manipulace. Jinak řečeno protřelý manipulátor začíná s tím, že manipuluje vědomě a záměrně. Cíleně promýšlí taktiku, jak na daného člověka, aby dosáhl svého cíle.
Pro manipulátory je tady ale jedno riziko. Mám jednoho známého, o kterém vím, že s lidmi manipuluje. Vyprávěl mi několik příhod, jaké použil strategie na své podřízené a kolegy, aby dosáhl svého. Pro mě tím ovšem ztratil důvěryhodnost a jsem ve střehu, jaké své zájmy sleduje vůči mně. Lidé manipulaci odhalí. Když ne hned, časem určitě. A prohlédnutý manipulátor pak může skončit naopak, než by si přál. Jakákoli jeho komunikace už je a priori brána s odstupem. Pro každý případ mám na daného známého připravené i antimanipulační techniky. O těch ale více příště. Nebo třeba na semináři Nenechte se zmanipulovat.
Autor článku – Jana Kamínková
* popis typologie převzat z https://cs.wikipedia.org/wiki/Shostromova_typologie_manipulace
** Nazare-Aga, Isabelle: Nenechte sebou manipulovat. Praha: Portál. 2014. ISBN: 978-80-262-0652-1
Komentáře